Povídka pro Rei

Špeh?!

Před branou do Konohy stál mladý muž. A ač se to zdálo nemožné, jeho tvář, postoj jasně prozrazoval váhavost a nerozhodnost. Vypadalo to jako by nevěděl, jestli má nebo nemá jít dál. Po nějaké době, kdy jen stál a pozoroval bránu do svého rodného města, kde nebyl pět let, se rozhodl. S odhodlaným výrazem zvedl ruce a za chvíli o jeho přítomnosti nesvědčilo nic jiného než nepatrný obláček kouře.

***

Naruto si zrovna vychutnával svůj oblíbený rámen a snažil se nevnímat obdivné pohledy dcery majitele Ichirahu-rámen. Nechápal co se to za poslední dva tři roky se všema ženskýma v Konoze stalo. Teda až na Tsunade, protože ta byla na takovéhle bláznění až moc stará (teda podle Naruta), Ino, která byla bláznivě zamilovaná do Saie, se kterým byla mimochodem už dva roky chodila a Hinaty. Ta už svoje pubertální zaláskování do blonďáka s úspěchem překonala a teď se chystala vzít si Kibu. Už spolu byli tři roky a ona nikdy nebyla spokojenější.

No a samozřejmě Sakura. Tak ta se ze své pubertální lásky k Sasukemu nevzpamatuje snad nikdy. Člověk by řekl, že za těch pět let co tu Uchiha nebyl, jí to přejde. No chyba lávky. Bylo to snad ještě horší. Všechny otravovala svýma řečma o tom jak, až se Sasuke vrátí, bude to určitě kvůli ní, protože se mu určitě musí hrozně stýskat, když k sobě měli tak blízko. Kde tenhle blábol Sakura vzala, nikdo nevěděl. Každý si vzpomínal na to jak moc se Sasuke tý stíhačce vyhýbal. Tohle se, ale ještě dalo jakž takž snést, člověk prostě vypnul a ty její pindy pouštěl jedním uchem tam a druhým ven.

Horší ale bylo, když Sakuru popadla hysterie jak Sasukemu Orochimaru určitě hrozně ubližuje. Jak ho týrá a nedovoluje mu vrátit se zpátky domů – za ní.  Při tom se věšela na každého v okruhu snad deseti metrů. Přilepila se na něj jako přísavka, zmáčela mu triko, že by ho mohl ždímat a pak přesedlala na dalšího. Když se tohle stalo asi po třetí, všichni se velmi rychle naučili prchnout co nejdál. Zbyl tam ten jeden jedinej chudák, který byl první na ráně. Hold ve válce jsou potřeba oběti.

Dokonce se objevil i návrh poslat Sakuru nepříteli – Akatsuki nebo Orochimarovi to je jedno, buď by ani spáchali sebevraždu, nebo zabili Sakuru. Nemohli se rozhodnout co je lepší varianta. Jak dřív byla celkem oblíbená, teď jí díky jejímu fňukání, vymýšlení a pomlouvání všichni nesnášeli.

Ale vraťme se k našemu blonďáčkovi. Naruto nebyl schopen pochopit co se stalo, že za ním táhnou ženský, jak vlaštovky na jih.

Vůbec ho nenapadlo, že to souvisí s tím, jak teď vypadá. Nechal si narůst vlasy, takže už mu netrčeli do všech stran, vypadal díky tomu starší a tak nějak vyzrálejší. Za ty roky co trénoval, aby mohl splnit slib a dovést zpět Sasukeho (což teď neměl v plánu, protože věděl, že kdyby se na něj pověsila ta růžová stíhačka, byl by zpátky u toho hada než by napočítal do tří.) neuvěřitelně narost. Vytáhl se. Sice nepatřil k těm nejvyšším, ale i tak…. A jeho svaly se taky pěkně vyrýsovali. Měl teď široká ramena, úzký pas a svaly na rukou jen hráli.

I jeho chování se trochu umoudřilo. Pořád se rád smál, ke každému se choval otevřeně a laskavě. Už to ale nebyl tak uřvaný ani zbrklí. Rozvážnost a zapojení mozku do komunikace i boje se stalo samozřejmostí. Prostě ho nenapadlo, že náhlí zájem ženské populace v Listové, má právě tento důvod (možná ten mozek nezapojoval až tak moc).

Naruto zrovna dojídal třetí misku svého oblíbeného rámenu, když se vedle něj objevil Sai. Prý se mají sejít u Tsunade v kanceláři.

,,Hmm, co nám bábi chce, nevíš?“ otočil se s otázkou na svého týmového kolegu. Ten jen pokrčil rameny, jako že nemá ponětí o tom co se děje. Ale i jemu to vrtalo hlavou.

Oba dva se mlčky vydali do kanceláře Páté. Nechtěli jí nechat čekat, velice dobře věděli, jak dokáže být otravná, když nejde všechno tak jak ona chce.

Před dveřmi kanceláře se potkali se zbytkem svého týmu. Obešli se bez pozdravu, stejně by jim to k ničemu nebylo. Kakashi -  sensei měl hlavu zabořenou do další ze svých úchylných knížek od Ero - senina a nevypadalo to, že by se chtěl v nejbližší době odtrhnout. Téměř nevnímal okolí, až se Naruto divil, že nenaráží do věcí. A se Sakurou se ani jeden moc nebavili, neměli si s ní co říct. Jediné téma, na které dokázala mluvit, byl Sasuke, jejich společný život až se vrátí nebo jak ho Orochimaru terorizuje. Každý ve vesnici se naučil o Uchihovi před Sakurou nemluvit a už vůbec nezmiňovat jeho jméno. Hrotila totiž katastrofa.

Vešli dovnitř a postavili se před stůl Páté. Chvíli stáli a koukali na Tsunade a čekali, co jim chce říct. Předpokládali, že jde o nějakou misi, a zřejmě velmi důležitou. Jinak by je nevolala takhle po ránu, i když se to taky párkrát stalo.

Tsunade si je chvíli prohlížela takovým zvláštním pohledem. Nejdýl setrvala u Naruta a hlavně u Sakury. Po několika okamžicích, kdy zřejmě zjistila to, co potřebovala, kývla na Shizune, která okamžitě vyšla z místnosti. Za několik málo minut se vrátila, ale nebyla sama. Na místnost padlo ticho, které ovšem nemělo dlouhého trvání.

Kakashi nejdřív nevěděl co se děje, že je najednou v místnosti takové hrobové ticho. Konečně zvedl hlavu od toho pokladu, co svíral v rukou. První co zaznamenal, byl křídově bílý Naruto upřeně zírající na cosi před sebou. Hned potom si všiml klepající se Sakury. To už poznal, že se něco děje. Zaměřil tedy pohled na místo, kam upřeně zírali ti dva a projela jím vlna šoku. Vedle Shizune stál jeho dávno ztracený žák. Všechno sedělo, nepřípustný výraz, nečitelné černé oči, hrdé držení těla, temné dlouhé vlasy. Jeho podezření se mu vzápětí potvrdilo. Jeden z jeho žáků se totiž trochu sebral, aby mohl položit dost zásadní otázku.

,,Sasuke?“ vypadlo z Naruta.

,,Jo.“ To bylo všechno, co stihl říct. Nastalo totiž doslova peklo. To jedno jediné slovíčko, pronesené chladným, hlubokým hlasem, totiž probralo Sakuru.

,,Sasukééééééé….“ Zařvala, jako kdyby jí zrovna znásilňoval (ona by si to jistě přála, ale skutečnost nemohla být vzdálenější). Jmenovaný sebou škubnul, jako kdyby mu někdo vrazil kudlu do zad (no nedivte se, výška decibelů již zmiňovaného výkřiku byla tak obrovská, že je k podivu, že se nevysklilo všechno sklo v okruhu jednoho kilometru)

Sasukeho pohled, jenž se až dosud upíral na blonďáčka stojícího uprostřed místnosti s pohledem přeným na jeho osobu, se přesunul o metr vedle, kde byla noční můra jeho mládí – růžová… (tohle nechám na vaší fantazii) ještě štěstí, že měl takový cvik v tom nedat na sobě nic znát. Protože jinak by teď byl vidět děs v jeho očích. Ještě než stihl říct slovo, byl málem poražen k zemi Sakurou, která mu teď vysela kolem krku jako nechtěný obojek.

Pištěla mu něco do ucha, ale kvůli frekvenci slov jí vůbec nerozuměl (díky bohu za to jinak by tahle povídka skončila dřív než by stihla začít). Konečně se mu podařilo jí ze sebe setřást. Doslova jí ze sebe serval a urychleně se odsunul pryč na délku natažených paží.

To už se do toho, ale vložila Pátá. Nakázala týmu sedm, aby si tuhle novinku zatím nechali pro sebe (čímž částečně zkazila radost Sakuře, která se těšila jak všem řekne, že měla pravdu a ,,její“ Sasuke se vrátil jenom kvůli ní) a aby dneska nechali Sasukeho v klidu.

Po menší hysterické scéně, kterou, jak jinak, ztropila Sakura, se všichni rozešli domů nebo někam jinam. Necháme teď na chvíli ostatní členy týmu sedm na pokoji a budeme se věnovat jediné Kunochi tohoto týmu.

Po tom co se dozvěděla, že se Sasuke vrátil, a že ho bohužel dneska bude muset nechat odpočinout, i když nerada, se Sakura rozeběhla domů. Proběhla domem, a zapadla do svého pokoje, kde se okamžitě zamkla. Už dlouhou domu tam nikoho nepouštěla. A možná to bylo dobře.  Všude po stěnách pokoje měla nalepené fotky mladého Uchihy. Jak bojuje, jak trénuje, zvětšenou fotku jeho obličeje, očí, rtů. Na jedné stěně bylo vyhrazeno zvláštní místo, kde měla kompletní mapku čtvrti klanu Uchiha (neptejte se mě jak se ta dostala, protože to opravdu netuším), a plánek Sasukeho domu. Kdyby to tím končilo ještě by se to dalo jakžtakž unést, ale bohužel to všechno nebylo.

Už několik let, ještě před Sasukeho odchodem, se Sakura začala připravovat na svůj velký den. A až by k tomu došlo, chtěla být dokonale připravená. Měla pro to doma dva velké sešity. V jednom byli koláže jí a Sasukeho- na svatební cestě v různých zemích ( to aby věděla, kde jim to bude nejvíc slušet), před domem ( to aby věděla jaký jim bude nejvíc slušet) a samozřejmě s dětmi (to aby věděla kolik jim bude nejvíc slušet). No a druhý- ten obsahoval všechno ostatní. To znamená počet a seznam hostů na svatbě a na svatební hostině, různé destinace na svatební cestu, různé domy a jejich ceny, vybavení dětského pokoje atd. …. Nakonec měla ještě jeden malinký sešítek kde měla vystřižené několikery šaty a fraky pro den D.

Ještě štěstí, že to nikdo nevěděl, protože dozvědět se to Sasuke, byl by zpět u Orochimara než by se řeklo had.

Od návratu ztraceného Uchihy uplynulo už pár týdnů a věci se vrátili do téměř stejných kolejí, jako byly před jeho odchodem. Teda až na Naruta. Ten se sice se Sasukem bavil, ale rozhodně už nevyletěl kvůli každé prkotině. Tým sedm teď byl jeden z nejsilnějších v Konoze. Už za sebou měli několik misí a všechny zvládli dokonale (no až na pár problému, které nastali díky někomu s růžovými vlasy, ale kdo by to počítal, že?)

Jednou večer se Naruto vracel z Ichiraku-rámenu a jako obvykle procházel kolem sasukeho domu. Většinou ho minul bez povšimnutí, ale dneska ho upoutala růžová barva, probleskující mezi listy stromu, stojícího před již zmiňovaným domem. Potichu se přikradl blíž, aby viděl, co tam Sakura chce. Ta seděla (no seděla) na větvi zhruba ve výši sasukeho pokoje, na tváři tupí výraz (rozumějte, tupější než jindy) a z pusy jí tekli sliny proudem (no prostě vypadala na to co je). To Blonďáka zaujalo. Nenápadně se vyšplhal na vedlejší strom a zaměřil svůj modrý pohled stejným směrem jako jeho týmová partnerka.

V tu chvíli strnul, jako by do něj uhodil blesk. V okně pokoje, do kterého zírala Sakura (mimochodem, ten pokoj, to byla sasukeho ložnice) uviděl stát vysokého, svalnatého Sasukeho Uchihu. To by nebyl takový problém, kdyby na sobě měl něco jiného než ručník. Blonďatý mladík tam seděl a zíral na to vypracované tělo. S jeho vlastním se dělo něco co nechápal, nerozuměl tomu. Jemu se přece vždycky líbily holky. Ale teď ho vzrušil pohled na skoro nahého Uchihu. V duchu zasténal a začal si nadávat. Okamžitě slezl ze stromu a zmizel pryč.

To co se stalo mu další dny vrtalo hlavou. V noci ho budili sny, ve kterých viděl černovláska, jak se na něj otáčí a pomalu si rozvazuje ručník. Vždycky se vzbudil těsně před tím, než ho rozvázal úplně. První co ho pokaždé napadlo jaká je to škoda načež si spílal do blbců a úchylů. Samozřejmě se budil vzrušený tak, že to nemohl ignorovat. Pokud se chtěl tu noc ještě alespoň trochu vyspat, musel se zvednout odejít do koupelny, kde se pod proudem vlažné vody, s rukou na svém penisu a s myšlenkami na Sasukeho dovedl k vyvrcholení. Načež se mrzutě vrátil zpět do postele, aby se mohl ještě na chvilku prospat.

Černovlasý mladík se mu v noci vkrádal do snů, ale nedal mu pokoj ani přes den. Jednak s ním trénoval, a pokud ho neviděl osobně, jeho tvář a hlavně tělo se mu zjevovalo před očima do nejmenšího detailu. Začal z toho být mrzutý a nevrlí. Hlavně na aktéra svých snů. Snažil se Sasukeho ignorovat a nevšímat si ho. Ale ať se snažil, jak se snažil, nedařilo se mu to.

Sasukeho si toho samozřejmě nemohl nevšimnout. Pokaždé když se na Naruta podíval (a nebylo to málokrát) blonďák uhnul očima a zčervenal jak rajčátko.  Začalo mu to vrtat hlavou. Když už to trvalo několik dní za sebou, prostě to nevydržel.

Rozhodl se, že po tréninku si na Naruta počká u něj doma. Jak se rozhodl tak taky udělal. Hned po ukončení denního tréninku se vydal k Uzumakimu domů, věděl, že má dost času, protože modrooký ninja se ještě zastaví v Ichiraku-rámenu.

Spokojený Naruto vešel do svého bytu, byl sice malý, ale jemu stačil, byl tam spokojený. Okamžitě zaregistroval přítomnost někoho jiného. Vytáhl kunai a začal prohledávat byt. ,,Vetřelce“ našel v obýváku. Sasuke seděl v jeho oblíbeném křesle a upíral na něj svoje černé oči.  Jakmile ho Naruto spatřil, zrudl jak přezrálá jahoda. Odpovědí mu bylo jedno zvědavě povytažené obočí do půlky čela. Na to zčervenal ještě víc, ač se zdálo, že už to není možný. Ještě chvíli se upřeně měřili nic neříkajícími pohledy než to Sasukeho přestalo bavit. Mlčky se zvedl zamířil pomalu k blonďákovi stojícímu naproti němu.

Jakmile Naruto viděl, že Sasuke vstává a jde k němu, začal couvat. Ustupoval tak dlouho až neměl kam, za ním byla už jenom zeď. Trochu vyděšeně sledoval blížícího se Uchihu. Ten se kousíček před ním zastavil, chyběli milimetry od toho, aby se dotýkali, pohledy stále upřené do očí toho druhého.

,, Co se děje Naruto? Co se stalo?“

,,C…Co myslíš?“ vypadlo z roztřeseného modroočka. Samozřejmě, že pochopil na co Uchiha naráží, ale doufal, že když bude předstírat blbého tak ho nechá na pokoji. Ale to se přepočítal. Sasuke na něj tlačil tak dlouho, než to z něj vypáčil.

,,No… víš… já… hmm to, no… jsem nedávno šel domů. A, hm, viděl sem Sakuru jak někam kouká. Vypadal jak v transu. Tak sem se chtěl ,jaksi tako to, no, podívat. A tam… tam… tam… ty… ručník….“ víc už z Naruta nevypadlo. Úplně se zasekl, krvavě zrudnul, sklopil pohled na zem a ani se nehnul.

Ještě, že Sasuke je tak chytrej. Okamžitě mu došlo o co jde. Nejdřív byl nasr…(pardon) naštvanej za to, že ho ta růžová pijavice zase šmírovala. Měl sto chutí jí zakroutit krkem. Jenže si hned na to uvědomil, že nebýt tý kačeny byl by ještě pořád tam, kde rozhodně být nechtěl. Totiž nikde. Nikdo kromě Pátý nevěděl, proč se vrátil zpátky do Konohy. Ptali se ho, to ano, ale nikomu nic neřekl, jen Tsunade. Bylo to kvůli Narutovi. Za tu dobu co byl u Orochimara si uvědomil, že k němu vždycky cítil něco víc než jenom kamarádství, a že možná proto na něj byl tak hnusný. Nechtěl si to přiznat. Jenže po čase se mu začalo stýskat tak moc, že už to prostě nevydržel. A tak se sebral a tady je.

A teď díky tý růžoví pipce má konečně to, po čem tolik toužil. Kdyby si jí tenkrát Naruto nevšimnul a nepoháněla ho zvědavost Naruto by ho dál bral jako kamaráda, kterým on ale nechtěl být. Chtěl něco víc a teď, teď se zdálo, že to má na dosah ruky. Nesnášel pocit, že Sakuře něco dluží, už jenom z principu, ale pokud to vyjde…

Ještě chvíli upřeně pozoroval blonďákovu sklopenou tvář, zbarvenou červenou barvou rozpaků. Pomalu zvedl ruku, chytil narutovu bradu a zvedl jeho obličej tak, aby mu viděl do těch nebesky modrých očí. Uviděl v nich nejistotu, rozpaky, strach a opatrnost, ale vzadu úplně vzadu se choulila k sobě láska s touhou. A to rozhodlo. Sklonil tvář, nevšímal si strachy rozšířených očí ani lehce se třesoucích rukou, které se zvedli a jako by na protest ho chytli za zápěstí. Přitiskl svoje rty k těm druhým. S chutí opatrně ochutnával ústa, po kterých tak dlouho toužil.

Bylo to lepší, než čekal. Nepatrně prohloubil polibek. Nechtěl Naruta vyplašit nebo vyděsit.

Po několika okamžicích, které se zdáli být nekonečně dlouhé stejně jako žalostě krátké se odpoutal od rtů, o kterých věděl, že je teď bude moct líbat kdy bude chtít. Potvrdil mu to upřený pohled  nebesky modrých očí.

Ani jeden za celý večer neřekl ani slovo. Všechno co potřebovali vědět bylo vyjádřeno v jejich polibcích a dotecích.

Od té doby spolu trávili všechny volné chvíle. Byli naprosto nerozluční. Ostatním to zatím neřekli, chtěli si užít jeden druhého a upevnit svůj vztah, než ho hodí v plen ostatním. Taky si museli dávat pozor na to aby je neviděla Sakura. Byla by schopná Naruta zabít. A to Sasuke nehodlal riskovat, zatím ještě ne.

Čas běžel a ti dva byli stále více zamilovanější. Dokonce už za sebou měli i svoje poprvé. Bylo to krásné, jiné slovo ani jednoho nenapadlo. Plné romantiky, svíček, polibků, doteků a něhy.

Po několika týdnech kdy byli ti dva neustále spolu, dostal Sasuke misi. Nechtělo se mu tam. Nevěděl, jestli tak dlouho (týden) bez Naruta vydrží. Ani Uzumaki z toho nebyl nadšený, jenže oba věděli, že to jednou přijde. Sice většinou dostávali společné mise, ale nebylo to tak vždycky.

Když se konečně ti dva rozloučili (samozřejmě v soukromí) vydal se Sasuke pryč. A Naruto opět osiřel. Cítil se ještě hůř, než když odešel Sasuke posledně. Tenkrát nevěděl o co přichází. A Sakura, která taky nikam nešla (Tsunade si přece jenom dokázala uchovat alespoň kousíček zdravého rozumu, který neutopila v alkoholu) tomu moc nepřidala. Neustále blonďákovi vyprávěla, že teď, když dala Sasukemu čas na to aby si tu zvyknul to konečně může říct. Prý se budou brát, ale neví jestli Naruta pozve, protože on k ní přeci kdysi něco cítil a nechtěla by mu ublížil, ale její srdce patří Sasukemu, stejně jako všechno ostatní a on se o to moc dobře stará. Tenhle monolog vždycky zakončila spikleneckým mrknutím, z čehož se Narutovy chtělo zvracet.

Kdyby nevěděl, že je to naprostá blbost, tak by možná i žárlil. Ale vzhledem k tomu, že se jedná o Sakuru a Sasukeho věděl, že je všechno v pohodě. Ten by na ní nesáhl ani třímetrovou tyčí na krmení opic.

Týden utekl celkem rychle a pokud se mu podařilo vyhýbat se Sakuře, tak i celkem v klidu.

Nastal den kdy se měl Sasuke společně se svým týmem vrátit. Naruto a bohužel i Sakura se vydali k bráně aby je přivítali. Po několika minutách se konečně dočkali.

Sasuke hnal, jako kdyby ho honil samotnej Orochimaru. Byl vepředu před ostatníma, musel se krotit aby nehnal ještě víc. Věděl, že si z něj dělaj srandu, ale bylo mu to srdečně jedno. Jediné na čem záleželo bylo aby byl co nejrychleji zpátky v Konoze u svého blonďatého štěstí. Když uviděl hradby rodné vesnice, jako by ho střelili. Najednou nebyl k udržení. Vyrazil rychle dopředu. Už z dálky viděl v bráně zářit plavé vlasy. Srdce jako by mu poskočilo.

Nedíval se napravo ani nalevo. V běhu popadl Naruta za ruku a táhl ho za sebou dál až k němu domů (bylo to blíž). Co se dělo za nim ho nezajímalo ani náhodou.

Když Sakura uviděla jak se Sasuke žene zpátky, radostně vyskočila na nohy a hnala se mu naproti. Zůstala ovšem nevěřícně stát, když jí minul, popadl Naruta a táhl ho za sebou. Doslova zkoprněla na místě. Tohle přece není samo sebou, přece nemůže jenom tak ignorovat jí, jeho snoubenku, kvůli Narutovi. Zvědavost jí nedala. Vydala se za nimi.  Tušila, že asi šli k Sasukemu, bylo to blíž. Ještě štěstí, že tam měla svůj strom ze kterého bylo vidět skoro do celého stromu. Vydrápala se na větev na které jí nachytal Naruto toho osudného dne. To co uviděla v sasukeho ložnici jí doslova připravilo o řeč. Jediné co z ní vyšlo byl jakýsi skřek.

Ti dva uvnitř, ale nic nevnímali, kromě sebe, svých těl a vzájemných dotyků a touhy po tom druhém.

Ráno nastalo v Konoze celkem pozdvižení. Na stromě před sasukeho domem našel Kakashi-sensei Sakuru jak hlavou mlátí o kmen stromu a při tom si mumlá divná slova, která nedávala vůbec žádný smysl.

,,Sasuke… cesta… smrt… Naruto… šaty… děti… smrt… Naruto… konec… svatba….“ A tak pořád dokola. Vůbec nevěděl co tady dělá, ale očividně se úplně zbláznila (jako by už před tím nebyla šílená). Nechápal proč seděla na stromě, když mu došlo , že se nacházejí před domem mladšího Uchihy. A z větve kde jeho bývalá studentka sedí je vidět přímo do sasukeho domu. Hbitě se vyhoupl do prvního patra, do okna ložnice, kde uviděl to co zapříčinilo sakuřin ,,stav“.

V posteli ležel Sasuke, očividně nahý, a k sobě tiskl stejně tak nahého Naruta. Kakashimu okamžitě došlo, co se stalo. Seděl tam a přemýšlel co s tím udělat, když se z postele ozval šramot.

,,Kakashi- sensei! Co tady děláte? Co se děje?“ vykřikl Naruto, kterému se do tváří nahrnula červená barva. Oproti němu Sasuke se zdál být naprosto klidný. Ještě než stihl Kakashi odpovědět ozval se z venku šílený řev prokládaný nelidskými skřeky.

Naruto se Sasukem se vrhli k oknu, vůbec v tu chvíli neřešili, že jsou oba nahý jak prst.

Venku se konalo doslova drama. Ještě než Kakashi podlehl své zvědavosti poslal pro Tsunade a Shizune a vzkázal jim aby sebou vzali ještě pár ninjů. Ti se teď pokoušeli odtrhnout Sakuru od stromu na kterém seděla. Nikdo nechápal co se jí stalo, tedy než se podívali nahoru do okna, kde vedle sebe stáli oba dva milenci, na kterých bylo jasně poznat, že právě vstávali a nemají na sobě ani nitku.

,,Hm asi nás viděla“ zkonstatoval jenom Sasuke bez zájmu. A zalezl zpátky do pokoje. Jediný kdo pro něj byl důležitý byl Naruto. A ten byl tady u něj.

Konec???

No vlastně ano, ale pokud by někdo chtěl vědět, jak to se všema dopadlo tak tady to je.

Sasuke s Narutem se chystali na velkou svatbu. Našli deníky patřící Sakuře a rozhodli se, že by bylo hloupé nevyužít toho, že je všechno promyšlené skoro do detailu. Hned jak se vrátí ze svatební cesty Naruto převezme od Tsunade titul Hokageho. Tsunade si chlastem totiž zničila i to málo ještě fungujících mozkových buněk.

Co se týče Sakury, tak ta skončila v blázinci. Nikdy se nedostala přes to, že se Sasuke dal dohromady s Narutem. Dva týdny před jejich svatbou se oběsila na prostěradle. Když se vyšetřovalo proč, zjistilo se, že se nějakým “záhadným“ způsobem do její cely dostala pozvánka na svatbu Naruta a Sasukeho. Nikdo se neměl k tomu přiznat se a vyšetřovatelé se taky zrovna nepřetrhli s tím, aby viníka našli.

Konec!!!!