Změna

Úvod

         Je všeobecně známo, že svět se mění. To co bylo před rokem, za rok už neplatí a naopak. Ale jen velmi málo lidí tuší, jak moc se svět změnil od dob dávno minulých, kdy na Zemi žili elfové, víly, čarodějové a jiné kouzelné bytosti, společně a volně mezi lidmi, přátelili se s nimi a někteří i milovali.

Ovšem jak už to tak bývá, ze začátku rozhodně nic nebylo snadné ani lehké. Ve skutečnosti bylo považováno za hřích najít si partnera z jiného druhu, než ze kterého dotyčný pocházel. Uznávala se pouze tak zvaná Čistá rasa. Našlo se jen velmi málo lidí, elfů nebo víl, kteří by byli ochotni riskovat život svůj, svého partnera a pokud se ze svazku těchto smíšených párů narodilo dítě, bylo předem odsouzeno k životu v ponížení, hanbě a na okraji té nejhorší společnosti, nikdo s ním v budoucnosti nechtěl mít nic společného a to pouze v případě, že se ve vesnici, kde se takové dítě narodilo, nacházel poměrně vstřícný starosta. Mnohdy se stávalo, že dítě bylo zabito spolu se svými rodiči, bez milosti.

Zastánci čistokrevnosti, kterých v té době byla drtivá většina, se chovali přehlíživě, někdy štítivě a často i velmi krutě. Našlo se opravdu málo lidí, elfů nebo kohokoli jiného, kdo by dokázal přijmout mezi sebe míšence. Tvrdilo se, že pokud přijmete míšence, přinese to vašemu domu neštěstí a zkázu. A tak byli tito lidé odsouzeni k životu v opovržení a temnotě.

xxx

Mezi rasami byli nejvíce uznávaní elfové. Jednak pro svou nadlidskou sílu, ale hlavně pro svou magickou moc. Elfové byli navíc velmi krásní. Štíhlí, muži svalnatí, ženy útlé s dlouhými údy a ladnými pohyby. Jasné oči, dlouhé vlasy, a krásná tvář, to se týkalo mužů i žen, bez výjimky.

Většina elfů byla tmavovlasá. Pouze členové elfské královské rodiny se mohli pyšnit plavými vlasy. Ti nejurozenější, tedy král a jeho rodina, měli vlasy stříbřité jako svit hvězd na noční obloze, ze kterých se podle starých legend zrodil první král elfů. Čím dál se elf nacházel od královské „svaté“ rodiny, tím tmavší měl vlasy. Elfové byli jak skvělí bojovníci tak se dokonalí diplomaté. Proto byli jejich vztahy s ostatními rasami na vcelku dobré úrovni.

Hned po elfech se hierarchii druhů nacházeli víly. Křehké, éterické bytosti zrozené z větru. Víly sice nevlastnili tak velkou fyzickou sílu, stále ovšem byli silnější než lidé. Jejich magické schopnosti se mohli rovnat magickým silám elfů.

Víly byly většinou ženského rodu, proto se velmi oslavovalo, pokud se narodilo dítě mužského pohlaví.

Tyto bytosti byli v mnohém velmi podobní elfům. Byli podobné postavy, jen stavba jejich těla byla drobnější. Také nosili dlouhé vlasy, stejně jako elfové a na rozdíl od lidí, jejich pohyb byl provázen ještě větší ladností a elegancí než po všech stránkách dokonalí elfové. Mnozí se domnívali, že to bylo díky tomu, že byli zrozeni ze samotného větru, tudíž vílám jako jejich otec předal něco ze své lehkosti a ladnosti. Našli se i tací, kteří k této domněnce přidávali i pověstnou vílí nestálost a připisovali jí na vrub právě jejich spřízněnosti s větrem.

 Stejně jako elfové žili víly v harmonii s přírodou. Jediné poznávací znamení víl byli jejich oči. Na rozdíl od elfů, kteří byli modroocí či zelenoocí, víly měli oči ve všech odstínech fialové. Takové oči, když se na vás podívali, měli jste pocit, že o vás ví naprosto všechno, nebylo nic, co by jim uniklo. Proto lidé a většina elfů víly nevyhledávali. Jejich přítomnost jim nebyla zrovna příjemná.

Po elfech a vílách následovali čarodějové. Ti sice pocházeli z řad lidí a měli lidské vlastnosti, vady, přednosti a jejich fyzickou podobu, ale díky svým magickým schopnostem a magii samotné kolující jim v krvi žili déle a také jejich těla toho o trochu víc vydržela. O mysli ani nemluvě.

Čaroděj se s magickými schopnostmi narodí, nejsou dědičné, vždy když někde nějaký čaroděj zemře, jinde se zase jiný narodí. Proto se každá lidská rodina pyšní, mnohdy i několik generací, pokud má v rodině čaroděje či čarodějku.

Samozřejmě se na zemi nacházeli i jiné kouzelné bytosti, těch ale bylo tolik, že nikdo ani pořádně neví, jaké byli jejich přesné vlastnosti. Samozřejmě až na víly a některé elfy, ti díky svému propojení s přírodou, pravděpodobně znali všechny druhy zvířat a magických tvorů co existovali. Jenže ti se o svých znalostech nikdy příliš nešíří a rozhodně se o ně nedělili.

Jak už bylo řečeno, v té době většina míšenců svůj původ skrývala, pokud to tedy bylo možné. V případě, že to někdo nezvládal příliš dobře, bylo skoro jisté, že zemře nebo se vinnou mučení a posměšků zblázní. Takových případů bylo, bohužel, příliš mnoho.

Rasy mezi sebou, až na pár menších rozmíšek, žily v míru. Ctili hierarchii a dodržovali společně odsouhlasené zákony. Vše se zdálo být v pořádku. Život běžel poklidně dál, nikdo si nevšiml v ovzduší náznaků změn, které jak každý rozumně uvažující člověk, alespoň s minimem pokory ví, vždy přijdou.

Tento příběh vypráví o změnách a o muži, který k nim byl zrozen.