1.     Kapitola

O těchto dnech se tvrdí, že by nevyhnal ani psa. Lije jako by se těžké černé mraky protrhly a místo dlouho očekávaného letního deštíku se objevil pořádný slejvák. Tahle průtrž mračen překvapila i dva ninji na vracející se po úspěšně zakončené misi do své vesnice.  Jakmile je zastihl prudký déšť, oba se rozhodli, že najdou nějaký úkryt, kde se schovají a počkají, než se ta bouře přežene. Měli celkem štěstí. Po několika minutách hledání narazili na celkem velkou jeskyni. Sice už byli promočení až na kost, ale že by se v tom dešti chtěli hnát dál, to se teda říct nedá ani náhodou. Zalezli do jeskyně, těšíce se na teplo ohně, který plánovali rozdělat. Věděli, že nemůže být moc velký, kvůli nepřátelům, ale i malý oheň je lepší než žádný, jenže ani jeden z dvojice si nevšiml, že je celou cestu sleduje další dvojice ninjů ….

XXX

Byl to normální, nudný den. Slunce pražilo do strážní budky, kde, jako obvykle, seděli dva ninjové, jenom dneska se nudili mnohem víc než jinde. Neměli ani ponětí, že jich nudná služba už za chvíli bude minulostí. 

Krátce po poledni v tom největším vedru se přímo před branou do vesnice skryté v listí zhroutil zbitý, zkrvavený muž. Vypadal mladě, mohlo mu být tak, osmnáct devatenáct let. Nebylo mu vidět do tváře, zakrývali mu jí černé vlasy slepené krví. Bylo vidět, že prošel bojem a to velmi tuhým bojem. Oblečení měl potrhané tak, že sotva drželo pohromadě, srze rozervanou látku prosvítali šrámi z nichž některé ještě krváceli.  Okamžitě jak ho ti dva uviděli, bylo jim jasné, že pokud se mu urychleně nedostane lékařské péče, zemře. Byl zázrak, že v takovém vedru a s takhle vážnými ranami ještě žil. Jeden z nich se k raněnému rozběhl, zatímco ten druhý se okamžitě vydal do kanceláře hokageho. Tomu muži nemohl pomoc nikdo jiný než Pátá Hokage a nejlepší medikninja - Tsunade

Mezitím co jeho týmový kolega spěchal pro hokage-sama, druhý z dvojice poklek u muže ležícího před branou do jejich vesnice. Nechtěl s ním noc hýbat, ale potřeboval vědět, o koho se jedná, nerad by pustil do Konohy někoho podezřelého bez předchozího varování. Chytil raněného za rameno a bok, aby ho mohl obrátit s co nejmenšími následky. Pomalu a opatrně ho obrátil na záda.

V šoku zíral do známé tváře mladíka, který odsud odešel před tolika lety. Uchiha Sasuke. Nedávalo to smysl, Sasuke byl přeci velmi silný ninja, hned tak někdo ho neporazí, nemluvě o jeho sharinganu. Kvůli tomu před lety přece odešel k Orochimarovi. Proč tedy teď leží zbitý a zakrvácený před branou do rodné vesnice, ze které doslova utekl, nevěděl. A od Sasukeho se to hned tak nedozví, byl totiž v bezvědomí. To už ale slyšel spěšné kroky mířící k němu.

Tsunade zrovna seděla ve své kanceláři, pozorovala horu papírů a pokoušela se vymyslet jak se tomu vyhnout, když do její kanceláře vtrhl jeden z ninjů majících službu na bráně. Bylo na něm vidět, že se hnal jak o život. Nechala ho trochu vydýchat než z něj začala páčit, co se stalo, že sem vtrhl tímhle způsobem. Jakmile se dozvěděla o muži, který zkolaboval před branou do vesnice, a o jeho vážném stavu bez řečí se zvedala a zamířila za svým novým pacientem. Celou cestu až k bráně přemýšlela, kdo by to mohl být nebo co potřeboval. Když dorazili na místo a ona uviděla tvář raněného, musela se hodně přemáhat, aby nezalapala po dechu. Ta tvář. To není možné. Kde se tady vzal?  A proč je v takovémhle stavu? Trvalo jí jenom několik vteřin než se jakž, takž vzpamatovala a byla schopná myslet na sasukeho zranění a ne na to proč se tu objevil, začala jednat. Urychleně vydala rozkazy pro přesunutí do nemocnice.

Tam ho ošetřila, jak nejlépe dokázala, ale stejně měla strach, jestli se z toho mladý Uchiha dostane. Rána na hlavě se jí vůbec nelíbila, hodně krvácela a zdála se být hluboká. Po ošetření Tsunade Sasukeho uložila na samostatný pokoj, aby měl klid a ona k němu kdykoli mohla.

Jakmile se přestala soustředit na zranění zdobící tělo mladého Uchihy a mohla opět uvažovat jako Hokage okamžitě jí dojde, že něco není v pořádku. Kde je právě teď Naruto? Šel přece Sasukeho hledat. Je možné aby…